Dobře, hlavně si všiml Říčního netopýra, ale my jsme na jeho palubě. A jasně, mohlo mi to dojít, s tím, co je Jo zač a co umí a tak vůbec, ale... stejně.
Balada Říčního netopýra
Jak ztracená bárka ležící v temné hlubině
sním o světle Stříbřitky na jezerní hladině
Jak ztracená bárka v tak hluboké noci,
na jezerním dně já ležím bez pomoci.
Jako ten, kdo vše ztratil a jehož život smysl nemá,
Jak ústa bez polibků jsouc na tom hůře nežli ústa němá.
Jako ten kdož nemá směr a nemá žádný cíl
a koho žár zevnitř, a chlad zvenčí zahubil.
Tak na dně leží, doufajíce, že jednoho dne
on, Říční netopýr, zas po řece se rozlétne,
že vítr nezbeda zas zazpívá mu v plachtoví,
a on poskočí si na vlnách a zvesela mu odpoví
Jak chyběls mi můj neposedný brachu,
když jsem se válel na dně v blátě, v prachu
po veliké bouři, výbuchu a krachu,
pln bolesti a bezmoci - a strachu.
Však posádku svou já teď na palubě mám
ač bolí mne kýl, stěžeň a snad každý trám
A s tebou v plachtoví už já nebudu sám
je to snad sen, či snad nějaký klam?
A k hladině zvolna netopýr se zvedá
zář Stříbřitky dopadne, byt slabá je a bledá
přesto tak známá, že táhne jeho zrak
Však co na MÉ palubě SAKRA dělá... drak??
