Stránky

Friday 12 April 2024

Ještě před chvílí jsem si povídala s Petalarian a teď jsem v jiné dimenzi jiném čase?, na lodi hluboko pod vodou, s mrtvou nemrtvou teď už úplně mrtvou posádkou, kouzelníkem, kterého naživu drží jenom spojení s démonem, a tím démonem, taky mrtvým nemrtvým mrtvým? a navíc pěkně nebezpečným. Prý má nejradši kontrakty na věčnou službu duše toho, kdo mu dluží, brr!

Nejdřív se sám od sebe otevřel Petalarianin svitek, objevila se nad ním trhlina a ona se skrz ni vrátila domů. A potom se trhlina nezavřela, vylezla z ní oplátovaná ruka, nejdřív mou bariéru proměnila na led (??? To sakra vůbec nemá jít!!!), potom rozpustila na vodu (A to nemá jít už vůbec, ta bariéra vůbec není hmotná a zůstala po ní fakt louže na podlaze maringotky!!!) a potom mě chytila a protáhla tou trhlinou. Do naprosté tmy. Na tu loď po vodou v jiném čase.

Prošli jsme loď, přečetli si lodní deník a promluvili s kýmkoli, s kým to jen bezpečně šlo. Takže ne s démonem, ale třeba s mrtvým kapitánem nebo skřítkem Myšutkou jo.

Loď vyplula na úplném konci dračích válek, pluli s Mincí k Fontáně (menší Stříbrné), protože Mince je jedna ze sedmi šťastných mincí a ve Fontáně může vyčistit velkou oblast od špíny a zla.
Jenže než stihli doplout, došlo ke zranění Stříbřitky a následnému bordelu, ve kterém další plavba naprosto neměla smysl. Tak jejich (královský od Rinů?) kouzelník Dearyn schoval loď na dno trhliny v řece, vyvolal mrtvého démona z plání smrti a upsal mu svou věčnou službu za to, že démon zajistí, aby se všichni živí pasažéři dostali do cílové destinace lodi - přístavu Zerpenta.
Ten démon teď chrání loď (takže tady třeba máme vzduch), ale rozhodně nijak nepracuje na splnění kontraktu. Sil by měl dost, ale fláká se a navíc zřejmě neumí otevřít Oktarinovu bariéru a dostat se za poslední úsek cesty.

Ten démon se podle salamandra, co mi spravuje bezedný pytel, jmenuje Barryn, v době své největší síly byl mocný nekromant ze vzdálené dimenze a necítil se omezovaný žádnými pravidly. A i teď řeší jenom osobní prospěch, je ješitný a hamižný, bere jenom vysoké sázky a zajímá se o zajímavé duše. A bere nekonečné kontrakty, to je ještě větší hnus, než být králem. To aspoň bývá jenom dočasné. A my já se s ním teď budu muset domluvit, aby nám vytáhl loď zase nahoru. (Myslím, že nutně potřebuju vlastní loď!) Sice nesplnil kontrakt už tím, že nechal umřít skřítka Myšutku (Nudou! Horší smrt si nedokážu představit!), a zřejmě není schopný ho splnit kvůli té bariéře, ale zároveň se tváří, že ví něco, co my ne.
A taky fakt potřebujeme nějak vyvázat Dearyna, je to borec a nezaslouží si věčně otročit tomuhle nudostrůjci!

Jinak ruka je Jo, má přes dva metry, svítí jí oči a prý plive oheň a umí cestovat časem, ale není démon. Potom je tady ještě Allarin, princezna Rin, nekromantka a léčitelka (to jsem myslela, že taky nejde, ale míň, než to s tou bariérou) a Morušín, prý odborník na rovnováhu a určitě někdo, kdo umí uklidnit magií, která vůbec není žlutá.

Monday 1 April 2024

Skoro to vypadá, že na nás Elberin čekal. Jeli jsme tou zarostlejší cestou a potkáme tam kouzelníka, co sedí na pařezu a čeká na med a mléko? Jenom netuším, jak mohl vědět, že tam budeme. My sami to nevěděli ještě pár hodin před tím setkáním! A proč to celé. Jestli to byla vážně hlavně záminka, proč si s námi vyměnit zajímavé věci a seznámit mě s Petalarian, tak proč vlastně?

Ne, že bych si stěžovala. Petalarian je úžasná, hrozně milá a ochotná mě učit spoustu věcí.

Saar NeAr PortAr, Saar NeAr EventAr, Saar NeAr AmiAr
Něco portály, něco zážitky, něco přátelé??? Možná se blíží???

Tuesday 12 March 2024

Jak se vaří světlo?

Skvostné světelné kuličky s jantarovým leskem

Ingredience:

  • 300 g skvostných světelných kuliček
  • 1 lžíce jantarového lesku
  • 2 lžíce světelného prachu
Postup:
  • Světelné kuličky opatrně vyndejte z jejich úkrytu a uložte do misky. (Ale živé prý nejsou, ptala jsem se!)
  • Přidejte jantarový lesk a světelný prach a opatrně promíchejte, aby se všechny kuličky pokryly.
  • Nechte chvilku odstát, aby kuličky nasákly jantarový lesk a světelný prach.
  • Podávejte v dekorativním hrnečku nebo miskách a užijte si oslnivý lesk světelných kuliček.


Zlaté sluneční krémy v mléčném soumraku

Ingredience:

  • 200 g zlatých slunečních krémů
  • šálek mléčného soumraku
  • 2 lžíce slunečních paprsků
Postup:
  • Zlaté sluneční krémy rozetřete do hladké pasty a dejte do mísy.
  • Postupně přidejte mléčný soumrak, aby vznikla krémová konzistence.
  • Dochutíme slunečními paprsky a mícháme, dokud se všechny ingredience nespojí.
  • Podávejte v malých mističkách a ozdobte světelným prstenem ze slunečních paprsků.

Tohle je asi nejdivnější dimenze, kam jsem se zatím dostala.

Vyvolal mě Lettofeh a chtěl, abych zápasila s nestvůrou, kterou vybere jeho bratr zaklínač Niphepi. A to bez magie, prostě jako démon s monstrem. Aby se ukázalo, kdo z těch dvou je lepší. Pokusila jsem se mu vysvětlit, že na to si nevybral zrovna dobrého démona, že já jsem kouzelník a iluzionista, ale rozhodně ne válečník.

A on na to, jestli blázním, že vypadám hrozně silná a když jdu, třese se zem. Mohla jsem se urazit, jestli jsem jako tlustá, a neudělala jsem to! A je fakt, že jeho rasa levituje a živí se světlem a všechno z té dimenze, co jsem během návštěvy viděla, vypadalo jako napůl ze skla a napůl ze světla.

Tak když mi Lettofeh řekl, že ten souboj by byl naprosto bezpečný, s cílem toho druhého přemoct a nezranit, nechala jsem se nakonec ukecat. Protože, přece si nenechám ujít šanci být za siláka a bojovou mašinu.

Zaklínač přivedl "kudlanku", asi dvoumetrovou bytost s hmyzí hlavou, křídly a dlouhým, složitě tvarovaným a zatraceně ostrým ocasem. Řekla bych, že létající monstrum není úplně fér, když já levitovat magií nemůžu, ale dost možná tady nic nelétajícího ani nemají. A stejně to na mě muselo naletět, jestli to mělo vyhrát.

Nakonec se mi povedlo strhnout monstrum na zem a zalehnout. A i když jsem na to vyskočila dost vysoko do vzduchu, žádného dunění země jsem si nevšimla. Ale Lettofeh měl radost a jako bonus mě pozval i na večeři.

Těch knih o žluté magii měl nejmíň sedm a četl jenom jednu. Tak jsem si vzala jednu z těch, které zrovna nepotřeboval, a začala číst taky. Jenom ten iluzionista asi nějak nepochopil, že mu nechci vzít tu jeho, a začal na mě křičet.

Tak jsem se mu teleportovala na vršek nejbližšího stromu a chtěla číst dál. Ale on křičel dál, že prý jsem zlodějka (nejsem!) a mám mu tu knihu okamžitě vrátit. A tu svou zahodil.

Řekla jsem, že samozřejmě, jakmile ji dočtu. Nebo jestli zrovna tuhle potřebuje, tak mi může dát jakoukoli jinou. To je přece fér! Vážně nechápu, co se mu nelíbilo!

Sunday 10 March 2024



Praštila jsem se do hlavy o strop
IIIIIIIIIIIIIII

Nepraštila jsem se
IIII



Už mě to nebaví, končím!