Myslela jsem, že hlídat ve strážním koši bude větší zábava.
Je odsud výborný výhled na námořníky a všude kolem nás, za ledovou bariérou, jsou hrozně divné ryby, ale ani jedno se potom už moc nemění.
Pořád stoupáme k hladině řeky. Už přes hodinu dvě hodiny víc než půl dne. Nuda!

Něco se stalo!
Jo si všimla nějaké magie přímo nad námi, v místě, kde nebyly žádné ryby. Upozornily jsme na to Barryna, ten zanadával a potom jsme do toho místa narazili a bariéra začala tak trochu kolabovat.
A s Morušínem je očividně něco fakt hodně špatně, protože na nadávku reagoval "Už běžím, mistře!" Co s ním ten jeho mistr dělal??
Jako, jsem fakt ráda, že nám Morušín přišel na pomoc, bez něj by byla stabilizace bariéry mnohem těžší, zvlášť, když já jsem ještě nikdy conduit pro cizí magii nedělala. Ale stejně!
A Barryn nám samozřejmě ani nepoděkoval, ale od někoho jako on to ani nečekám. Stejně jsem nepomáhala kvůli němu, ale kvůli Říčnímu netopýrovi. Tak krásná loď si nezaslouží rozbít náhodnými kusy ledu.

Co bude k jídlu? Hovno. Bramborový. A k němu brambobky.
Ale je k tomu zajímavá společnost, tak dobrý. Námořníci se sice těší do zaslouženého důchodu, ale jsou to hrozně fajn lidi kostlivci lidi. Bojovali a umřeli za dračích válek a potom bojovali dál, protože byli potřeba. A mají spoustu historek o Dračích válkách!
A Kryštof říkal, že jestli po dokončení úkolu půjdou všichni na odpočinek, tak budu automaticky kapitán! To jako vážně?!
Takže já jídlo zvládám, Allarin... snad? a Jo má půlku sudu ryb a zřejmě jí chutnají i syrové. Kdo ale naprosto očividně trpí je Morušín. On by i chtěl vařit pro všechny, ale to by musel mít z čeho. A sice jsme přišli se skvělým plánem, jak poslat démona na nákup (konkrétně poslat démona vyvolat někoho od nás a toho poslat na nákup, se seznamem a penězi), ale potom mi došlo, že jsme zavření v magické bariéře, kterou fakt nechceme narušit. NUDA!
Asi se budu muset Barryna zeptat, jestli nám tenhle plán dovolí, protože jinak chudák Morušín. Může hobit umřít špatným jídlem, stejně jako skřítek nudou?

Všiml si nás Vesmírný písař?

Dobře, hlavně si všiml Říčního netopýra, ale my jsme na jeho palubě. A jasně, mohlo mi to dojít, s tím, co je Jo zač a co umí a tak vůbec, ale... stejně.

Balada Říčního netopýra

Jak ztracená bárka ležící v temné hlubině
sním o světle Stříbřitky na jezerní hladině
Jak ztracená bárka v tak hluboké noci,
na jezerním dně já ležím bez pomoci.

Jako ten, kdo vše ztratil a jehož život smysl nemá,
Jak ústa bez polibků jsouc na tom hůře nežli ústa němá.
Jako ten kdož nemá směr a nemá žádný cíl
a koho žár zevnitř, a chlad zvenčí zahubil.

Tak na dně leží, doufajíce, že jednoho dne
on, Říční netopýr, zas po řece se rozlétne,
že vítr nezbeda zas zazpívá mu v plachtoví,
a on poskočí si na vlnách a zvesela mu odpoví

Jak chyběls mi můj neposedný brachu,
když jsem se válel na dně v blátě, v prachu
po veliké bouři, výbuchu a krachu,
pln bolesti a bezmoci - a strachu.

Však posádku svou já teď na palubě mám
ač bolí mne kýl, stěžeň a snad každý trám
A s tebou v plachtoví už já nebudu sám
je to snad sen, či snad nějaký klam?

A k hladině zvolna netopýr se zvedá
zář Stříbřitky dopadne, byt slabá je a bledá
přesto tak známá, že táhne jeho zrak
Však co na MÉ palubě SAKRA dělá... drak??

Tak jsme se s Barrynem domluvili a bylo to vlastně o dost snazší, než jsem čekala. Asi se tady už fakt nudil až k smrti. Může se vůbec unudit k smrti někdo mrtvý? Nebo nemrtvý? Nebo co on to vlastně je? Zeptám se na to Allarin.

Snažil se dělat ramena a hlavně výšku (jako bych nebyla zvyklá), ale to, že kontrakt nesplnil a splnit nebyl schopný je prostě fakt. A že mu každý den, co trčí tady, utíkají další kšefty je druhý. On nás potřeboval minimálně stejně, jako my jeho.
Barryn původně nabídl, že nás dopraví do Zerpenty a my mu otevřeme Oktarinovu bariéru, přes kterou se on nedokáže dostat - takže my mu umožníme splnění kontraktu a on za to... splní ten kontrakt? No to ani náhodou. Jenže to jediné navíc, co jsme potřebovali, byl Dearyn, a to by znamenalo, že by tady Barryn trčel nejmíň několik staletí a ani za to nedostal zaplaceno. A zrovna on by si sice zkazit pověst asi zasloužil, ale já bych si ji tím zkazila taky.
Chtěla jsem se poradit s ostatními, co bychom tak mohli dát dohromady jako symbolickou platbu (protože službu mu nabízet vážně nebudu), ale potom ten chytrák přišel s tím, že by chtěl dračí vejce a že se mám zeptat Jo. Já blbec jsem sice čekala, že Jo vyletí, ale slíbila jsem mu to stejně.
Nudostrůjce Barryn tady očividně není jediný přesvědčený, že je nejchytřejší na světě a všechno okecá.
Jo na chvíli vzplála plamenem a už to Barryna přimělo si chuť na dračí vejce okamžitě rozmyslet. A potom ještě Allarin zmizely ruce od loktů dál. (??? Prý se jí to občas stává, ale většinou mizí celá a ne po kouscích???) Nešlo jí to vrátit zpátky a Jo s Morušínem jí museli pomoct, ale Barryna to nejspíš znervóznilo ještě víc, protože přišel s vlastním návrhem na platbu: pokud se dostaneme k Fontáně a budeme z ní pít, máme ho zavolat na pohár. Prostě aby něco dostal a nás to nic nestálo.

Takže máme loď, máme čerstvě zvedlou posádku, a budeme mít Dearyna Barryn nebude mít Dearyna. Podle Allarin už je v podstatě mrtvý, ale to by pro někoho z jejich rodu neměl být problém?

Ještě před chvílí jsem si povídala s Petalarian a teď jsem v jiné dimenzi jiném čase?, na lodi hluboko pod vodou, s mrtvou nemrtvou teď už úplně mrtvou posádkou, kouzelníkem, kterého naživu drží jenom spojení s démonem, a tím démonem, taky mrtvým nemrtvým mrtvým? a navíc pěkně nebezpečným. Prý má nejradši kontrakty na věčnou službu duše toho, kdo mu dluží, brr!

Nejdřív se sám od sebe otevřel Petalarianin svitek, objevila se nad ním trhlina a ona se skrz ni vrátila domů. A potom se trhlina nezavřela, vylezla z ní oplátovaná ruka, nejdřív mou bariéru proměnila na led (??? To sakra vůbec nemá jít!!!), potom rozpustila na vodu (A to nemá jít už vůbec, ta bariéra vůbec není hmotná a zůstala po ní fakt louže na podlaze maringotky!!!) a potom mě chytila a protáhla tou trhlinou. Do naprosté tmy. Na tu loď po vodou v jiném čase.

Prošli jsme loď, přečetli si lodní deník a promluvili s kýmkoli, s kým to jen bezpečně šlo. Takže ne s démonem, ale třeba s mrtvým kapitánem nebo skřítkem Myšutkou jo.

Loď vyplula na úplném konci dračích válek, pluli s Mincí k Fontáně (menší Stříbrné), protože Mince je jedna ze sedmi šťastných mincí a ve Fontáně může vyčistit velkou oblast od špíny a zla.
Jenže než stihli doplout, došlo ke zranění Stříbřitky a následnému bordelu, ve kterém další plavba naprosto neměla smysl. Tak jejich (královský od Rinů?) kouzelník Dearyn schoval loď na dno trhliny v řece, vyvolal mrtvého démona z plání smrti a upsal mu svou věčnou službu za to, že démon zajistí, aby se všichni živí pasažéři dostali do cílové destinace lodi - přístavu Zerpenta.
Ten démon teď chrání loď (takže tady třeba máme vzduch), ale rozhodně nijak nepracuje na splnění kontraktu. Sil by měl dost, ale fláká se a navíc zřejmě neumí otevřít Oktarinovu bariéru a dostat se za poslední úsek cesty.

Ten démon se podle salamandra, co mi spravuje bezedný pytel, jmenuje Barryn, v době své největší síly byl mocný nekromant ze vzdálené dimenze a necítil se omezovaný žádnými pravidly. A i teď řeší jenom osobní prospěch, je ješitný a hamižný, bere jenom vysoké sázky a zajímá se o zajímavé duše. A bere nekonečné kontrakty, to je ještě větší hnus, než být králem. To aspoň bývá jenom dočasné. A my já se s ním teď budu muset domluvit, aby nám vytáhl loď zase nahoru. (Myslím, že nutně potřebuju vlastní loď!) Sice nesplnil kontrakt už tím, že nechal umřít skřítka Myšutku (Nudou! Horší smrt si nedokážu představit!), a zřejmě není schopný ho splnit kvůli té bariéře, ale zároveň se tváří, že ví něco, co my ne.
A taky fakt potřebujeme nějak vyvázat Dearyna, je to borec a nezaslouží si věčně otročit tomuhle nudostrůjci!

Jinak ruka je Jo, má přes dva metry, svítí jí oči a prý plive oheň a umí cestovat časem, ale není démon. Potom je tady ještě Allarin, princezna Rin, nekromantka a léčitelka (to jsem myslela, že taky nejde, ale míň, než to s tou bariérou) a Morušín, prý odborník na rovnováhu a určitě někdo, kdo umí uklidnit magií, která vůbec není žlutá.

Skoro to vypadá, že na nás Elberin čekal. Jeli jsme tou zarostlejší cestou a potkáme tam kouzelníka, co sedí na pařezu a čeká na med a mléko? Jenom netuším, jak mohl vědět, že tam budeme. My sami to nevěděli ještě pár hodin před tím setkáním! A proč to celé. Jestli to byla vážně hlavně záminka, proč si s námi vyměnit zajímavé věci a seznámit mě s Petalarian, tak proč vlastně?

Ne, že bych si stěžovala. ♡ Petalarian je úžasná, hrozně milá a ochotná mě učit spoustu věcí.

Saar NeAr PortAr, Saar NeAr EventAr, Saar NeAr AmiAr
Něco portály, něco zážitky, něco přátelé??? Možná se blíží???

Jak se vaří světlo?

Skvostné světelné kuličky s jantarovým leskem

Ingredience:

• 300 g skvostných světelných kuliček
• 1 lžíce jantarového lesku
• 2 lžíce světelného prachu

Postup:

• Světelné kuličky opatrně vyndejte z jejich úkrytu a uložte do misky. (Ale živé prý nejsou, ptala jsem se!)
• Přidejte jantarový lesk a světelný prach a opatrně promíchejte, aby se všechny kuličky pokryly.
• Nechte chvilku odstát, aby kuličky nasákly jantarový lesk a světelný prach.
• Podávejte v dekorativním hrnečku nebo miskách a užijte si oslnivý lesk světelných kuliček.

Zlaté sluneční krémy v mléčném soumraku

Ingredience:

• 200 g zlatých slunečních krémů
• šálek mléčného soumraku
• 2 lžíce slunečních paprsků

Postup:

• Zlaté sluneční krémy rozetřete do hladké pasty a dejte do mísy.
• Postupně přidejte mléčný soumrak, aby vznikla krémová konzistence.
• Dochutíme slunečními paprsky a mícháme, dokud se všechny ingredience nespojí.
• Podávejte v malých mističkách a ozdobte světelným prstenem ze slunečních paprsků.

Tohle je asi nejdivnější dimenze, kam jsem se zatím dostala.

Vyvolal mě Lettofeh a chtěl, abych zápasila s nestvůrou, kterou vybere jeho bratr zaklínač Niphepi. A to bez magie, prostě jako démon s monstrem. Aby se ukázalo, kdo z těch dvou je lepší. Pokusila jsem se mu vysvětlit, že na to si nevybral zrovna dobrého démona, že já jsem kouzelník a iluzionista, ale rozhodně ne válečník.

A on na to, jestli blázním, že vypadám hrozně silná a když jdu, třese se zem. Mohla jsem se urazit, jestli jsem jako tlustá, a neudělala jsem to! A je fakt, že jeho rasa levituje a živí se světlem a všechno z té dimenze, co jsem během návštěvy viděla, vypadalo jako napůl ze skla a napůl ze světla.

Tak když mi Lettofeh řekl, že ten souboj by byl naprosto bezpečný, s cílem toho druhého přemoct a nezranit, nechala jsem se nakonec ukecat. Protože, přece si nenechám ujít šanci být za siláka a bojovou mašinu.

Zaklínač přivedl "kudlanku", asi dvoumetrovou bytost s hmyzí hlavou, křídly a dlouhým, složitě tvarovaným a zatraceně ostrým ocasem. Řekla bych, že létající monstrum není úplně fér, když já levitovat magií nemůžu, ale dost možná tady nic nelétajícího ani nemají. A stejně to na mě muselo naletět, jestli to mělo vyhrát.

Nakonec se mi povedlo strhnout monstrum na zem a zalehnout. A i když jsem na to vyskočila dost vysoko do vzduchu, žádného dunění země jsem si nevšimla. Ale Lettofeh měl radost a jako bonus mě pozval i na večeři.